Kačka - příběh malé Kavky :)

Nikdy si neplánujeme, jaký příběh dnes zažijeme. Vlastně v jakýkoliv den. Prostě některé věci a příběhy přicházejí sami. A Kačka jak rychle vstoupila do mého života, tak rychle ho opustila. Ale nikdy na ní nezapomenu.

A jak jsem napsal, tak náhle do našeho života vstoupila i Kačka.

Bylo velice brzké nedělní uspěchané ráno s datem 04.06.2017. Plány na rodinnou oslavu spadly do reality. A nevím, jak se mi to mohlo stát, ale šel jsem v tom spěchu o hodinu dříve do krámu, který byl ještě vlastně zavřený. Mám to kousek od domu a v polovině, u našeho květinového krámku, se náhle z poza rohu přiřítilo hejno křičících opeřenců. Nebylo těžké rozpoznat straky a kavky, které hnízdili v podkroví jednoho z domů v naší ulici. Kavky právě vytáhli mladé z hnízda a straky si nechtěly nechat ujít příležitost. Pokýval jsem hlavou a řekl si, že příroda si musí poradit a spěchal do krámu. Avšak  cedule "ZAVŘENO" mě poslala zpět. Se smíchem jsem se obrátil a spěchal domů. Ale opět jsem byl svědkem oné ptačí scenérie, v poněkud již drsnějším tónu.

Dvě straky se začaly soustředit na jednu z mladých kavek, které létání evidentně ještě moc nešlo a narážely do ní svými těly. Rodiče hlasitě křičeli a stoupali se zbylými sourozenci výše nad domy do bezpečí. 

Mladá kavka se rozletěla a hnána strakami prudce narazila do jednoho z oken protějšího domu. Ozvala se rána a kavka bezvládně spadla na zem. V úžasu jsem sledoval, jak straky neztrácely ani vteřinu a nebohou kavku začaly tahat každá z jedné strany. Ale to už jsem vlastně zjistil, že hlasitě křičím a vrhám se na straky. Uletěly a malá kavka bezvládně ležela na zemi přede mnou. Tito ptáci se zdají tak velcí a drsní, ale najednou jsem zjistil, že tam leží jen křehký ptáček.

Vzal jsem ji do náruče a ona jen odevzdaně otevřela napůl své oko. Hleděla na mě tím svým černým korálkem, který byl olemován jemně modrou pomněnkovou duhovkou. Opět oko zavřela a hlava ji začala klesat mezi mé prsty. Rychle jsem spěchal domů pro ovladač a utíkal jsem do našeho květinového krámku. Měl jsem tam přichystanou klec pro nově příchozí andulky, které očekávám. A když jsem nebohou kavku strkal do klece, přistihl jsem se, jak říkám: "Neboj Kačko, to bude dobré." A tak si Kačka vybrala své jméno, nebo já jsem jí ho dal...kdo ví :).

Kačka po chvilce otevřela oči a konečně trochu zvedla hlavu. Jako by se ptala, co se jí to stalo a kde je? Spousta otázek v očích toho malého tvorečka a vy mu nedokážete vůbec nic vysvětlit. Byla otřesena a napadala neustále na pravou stranu. Chvilku po chvilce se rozkoukávala. Dal jsem jí trochu napít. Dlouho jsem neviděl žádného tvora tak dychtivě pít. Pak opět chvilkami usínala a já jsem si jen říkal, ať to malé srdíčko ten psychický nátlak vydrží a nezhroutí se.

Chvilku po chvilce byl její stav o poznání lepší. Ale najíst jsem jí raději nedal. Kačka den strávila odpočinkem a spaním.

Nečekal jsem, jak velké zařizování nastane. Kačka potřebovala zcela specifickou stravu a hlavně mi bylo jasné, že jí klec na andulky rozhodně stačit nebude.

A tak se sehnala rychle velká klec na velké papoušky, vybavila se vším potřebným a malá Kačka se stěhovala druhý den do většího.

Nikdy bych nevěřil, že havranovití a krkavcovití ptáci jsou tak učenliví. Nikdo by mě asi nepřesvědčil, kdybych neměl tu možnost to sám poznat. Ale Kačka už třetí den rozeznala, že se mluví na ní a dokázala přicupitat a vzít si z ruky červíka. A jak jsme zavolali "Kačko", už cupitala po bidélku k nám.

Pokládal jsem si otázku, co s ní. Rodiče už se neukázali a měli jsme před sebou velkou otázku - jakou budoucnost malé Kačce vlastně naplánovat. Nechat si ji či nenechat, vypustit či zavolat do nějakého spolku. Ale něco mi stále říkalo, že musím počkat a rozmyslet se pořádně. A byla i spousta zájemců, kteří by si Kačku odvezli. Stala se tak rychle naší součástí a součástí našeho krámku. A s tím jsem se sám pral. Nebylo to správné.

A dnes, dnes je pátek 09.06.2017 a Kačka po 5-ti dnech není :(.

Než jsem se stihl vrátit z práce, přišla mi nejsmutnější, avšak také nejkrásnější zpráva. Kavčí rodina se pro Kačku vrátila. Pípla mi zpráva, že její rodina sedí na stromě nad naším krámkem a láká Kačku k sobě. Nebylo nad čím váhat - rychle zvednout telefon a volat. Slyšel jsem ve sluchátku Kačku, jak nadšeně volá na svůj vlastní druh. A ze mě vypadlo jen - "musíme jí pustit. Ona nám nepatří, patří jinam." Pak jsem telefon zavěsil. Jen jsem se nadechl a zadržel slzy. 

Netušil jsem, jak vše dopadlo.

Ale sotva jsem zastavil po práci s autem u našeho krámku, vylezl jsem a viděl jsem, jak nademnou létá černo-šedivé hejno a nezaměnitelné mlaskavé volání "Kňak" prozradilo, že jde o kavky, vše mi došlo. Já už se s Kačkou nerozloučím, pomyslel jsem si. Popošel jsem kousek a viděl celé naše kavčí hejno létat v kruzích pospolu. Jedna moje známá mi kdysi řekla: "Neříkej SBOHEM. To by znamenalo, že už se nikdy neuvidíme." A tak vím, že ji jistě budu vídat dál, protože jsem Kačce to své "SBOHEM" vlastně nestihl říci.

A vždy si říkám, že vše jde přesně tak, jak má jít, jen když to tak jít necháme. A vše dobře dopadne. Protože každý den, kdy jsme na živu, může přijít zázrak. A Kačka se na ten krátičký okamžik v našich životech stala tím zázrakem, kdy jsme na pár okamžiků mohli být součástí jejího dlouhého života. Ne ona našeho. Ale my jejího.

Nikdy na Tebe nezapomeneme Kačko a vždy si na Tebe vzpomenu, když ty naše Žižkovské Kavky budou létat nad našimi hlavami, stejně jako to dělávají už dlouho, ale nikdy ne tak blízko mému srdci, jak dnes a každý další den. Už teď se těším na to jejich "KŇAK".

Opatruj se :)

"KŇAK"...