Ochočení

Jak začít :) ? 

TRPĚLIVOSTÍ :)

Asi základ, který si je třeba uvědomit, že máte doma originálního jedince. Nebude nikdy podobný jiné andulce. Ani se nestane náhradou za Vaši zemřelou andulku - prostě nikdy nebude stejná jako ta stará. A už vůbec nikdy nebude poslouchat na slovo. A jestli jste toto čekali, pořiďte si místo toho nějakou DIGI-KOČKU na tabletu nebo DIGI-PTÁKA.

A jak je to myšleno s tou originalitou? Rád říkám, že andulky jsou jako lidé. Nevěříte? Mám jich celé hejno a každá je svým způsobem individualista. Jedna se ráda mazlí, druhá je divoká, třetí je nerudná a čtvrtá v mé blízkosti nedá beze mne ani ránu. A další je taková a druhá maková :). Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Ale když se to zdá tak složité, jak tedy na to?

Začněte u sebe. Co očekáváte? Chcete opravdu hloupého a tupého opeřence, který přiletí na písknutí, bude dělat jednu hloupost za druhou a zopakuje po Vás vše, co řeknete? Můj známý měl dceru a ta dostala k Vánocům úděsného velkého plyšového papouška Aru. Na zatleskání zakřičel, při rozsvícení něco žvanil apod. Samozřejmě zopakoval vše, co člověk řekl. Za týden skončil v krabici a už si s ním nikdy nehrála. Bylo to opravdu nudné. a stejně tak by se to stalo nudným v živé realitě. Jednou by se tomu každý zasmál, ale chyběla by tomu originalita myslícího jedince. O co více se zasmějete, když Váš papoušek nečekaně přiletí a přistane Vám na hlavě či rameni Vaší návštěvy a pronese do ticha naprostý nesmysl, který se ale v tu chvíli bude velice hodit a rozesměje všechny.

VNÍMEJTE

Své hejno andulek jsem vnímal vždy jako hejno, které jsem kdysi velice často pozoroval a stal se postupně jeho součástí. Pozorujete andulky a nakonec zjistíte, že ony pozorují Vás. Až jednoho dne přišel ke mně ROBERTO STAR.

ROBERTO STAR :)

Roberto Star je andulák z voliéry, nijak nepřišel za svého mládí do kontaktu s lidmi. A přesto jsme si k sobě našli cestu hned druhý den - byl neskutečně kontaktní. Nepotřeboval jsem s ním prolomit ani ledy. Je takovým mým zrcadlem - je stejný rošťák. A jak se říká: "VRÁNA K VRÁNĚ SEDÁ." Tak to u nás sedí.

O papoušcích se říká, že jsou velice inteligentní a některé druhy dokáží dosáhnout úrovně i 3-4 letých dětí. A v tom to je. Děti. 

Vnímám své andulky opravdu jako děti. A vzhledem k tomu, že mám 3 letou neteř, mohu říci, že to opravdu zabírá a funguje to skvěle.

Pokud přinesete nového jedince domů, je to jako by jste si půjčili zcela cizí dítě. A stejně tak se bude u Vás doma chovat andulka. Jedno dítě by se s Vámi okamžitě spřátelilo a bylo v pohodě, druhé se bude stydět a třetí bude brečet a bude vyplašené. A stejně reagují andulky. A reagují tak i na všechny další situace, které u Vás doma nastanou v průběhu jejich života. Jen si je třeba uvědomit, že děti vyrostou, avšak andulky zůstanou stále dětmi. Ano, dospějí, začnou mít jisté pudy a potřeby, ale ve svém nitru jsou stále na stejné úrovni myšlení. Naučí se za svůj život spoustu, ale zůstanou dětmi :).

Andulka není pes :). 

Smích. :) To byla první věta, která mě napadla, když jsem si řekl nahlas slovo "OCHOČENÍ". Vždycky jsem zastával názor, a ono to tak opravdu je, že si papoušek vybírá pána, ne naopak. Má-li na výběr v domácnosti z několika lidí, přilne vždy k jednomu člověku, kterého si pak svým způsobem hlídá, brání a také mu věnuje nejvíce svou pozornost - někdy žárlivě vůči ostatním lidským členům domácnosti :) - to však v případě, že máte jednu andulku. Je-li více andulek, lze je samozřejmě ochočit, trvá to však delší dobu a nebudou na vás tolik závislé. Vystačí si víceméně mezi sebou, což neznamená, že nebudou vyhledávat vaší společnost. Spíše si uvědomte jedno - andulky vás vezmou v takovém případě za člena hejna a podle toho vám budou věnovat svou pozornost :).

Jak na to?

Nejlépe je, když si andulku pořídíte od prověřenmého soukromého chovatele. Proč? Většina chovatelů, kteří se chovu andulek věnují s láskou a péčí, také přistupuje stejně k mláďatům. Mladé andulky jsou zvyklé na hlas chovatele (člověka) již od vyklubání a ještě i před tím. Když otevřou poprvé oči, budou rodiče to první, co uvidí a pak chovatele. A daleko rychleji a přirozeněji přijmou člověka za součást svého světa. A pokud se chovatele dospělé andulky nebojí a důvěřují mu, mláďata to okoukají a chovají se také přítulně. Koupit si poté takovou andulku, která již od mala vyrůstala v lidské společnosti, skoro ani ochočovat nemusíte, ona si ochočí vás, protože pro ní budete něco přirozeného a o to drzeji se bude chovat. Každopádně si musíte uvědomit jednu věc - andulka byla zvyklá na svého chovatele, u vás bude potřebovat možná čas. Dle její povahy a odvahy :).

Já si povídám už s vajíčky a s malými mladými, které ještě stráží jejich maminy.

Mladé andulky vidí a učí se. Pokud máte klidné maminy, co neplaší a nekřičí při

každém otevření budky, i mladé andulky jsou klidné.

A pak pokračuji denně i bez maminy. 

Jakmile je to možné, beru si je denně na ruku a mluvím na ně.

Každý den a na trochu delší dobu.

A pokračuji stejně, jak rostou :)

Jak je čas, šup do košíku, už jsou zvídavé a lezou.

Nakonec spolu trávíme i hodinu.

Nikdy neberu všechna naráz, aby mamina neplašila z prázdné budky.

No a nakonec jsou andulky mazlíčky s radostí v oku :)

Je to pro mě vždy smutné, ale zde mé pouto končí. Pomalu přestěhuji všechny mladé výrostky z růsných budek k sobě do "VÝLETKOVÉHO HEJNA", kde si nejen zvykají na jiné andulky, ale také si osvojují sociální vazby. Učí se jedna od druhé a získávají zkušenosti. Jak se chovat k jiným andulkám než jsou jejich vlastní sourozenci, ale také jak mají používat třeba sépiovou kost. Co si počít s ovocem, a že miska s vodou je na koupání, ne pro strach. Přitom si pomalu také odvyknou přímo na mou osobu - z jednoho prostého důvodu - zle by se jim zvykalo v nových domovech. Základ mají, ale jsem si vědom, že jejich srdíčka musí přilnout k novému domovu a majiteli, než ke mně. Také mi v tomto ohledu pomáhá třeba moje neteř :) či návštěvy přátel. Uvědomují si, že jsou i jiná holá stvoření (bez peří) :), než jsem já :D. A že se jich nemusí bát.

Začínáme

Andulka od chovatele

Pokud jste zakoupili andulku u chovatele, sám chovatel vám něco k vámi vybrané andulce poví. Jaká je, jaké má vlastnosti či co má ráda, na co je zvyklá. Budete-li se řídit jeho radami, bude vše jistě jednodušší.

Mladé andulky při zvykání si na člověka u chovatele.

Po příchodu domů byste měli mít již připravenou kompletní vybavenou klec, do které andulku vypustíte. Klec by měla být již na místě, na kterém zůstane. Proto je třeba si rozmyslet, zda na ní nebude celý den svítit slunce, nebude v průvanu, zda ji nebudou večer ozařovat světla z reflektorů aut apod. 

Nezapomínejte, že jste si domů přinesli tvorečka, který vyrostl úplně zcela někde jinde a v jeden okamžik se ocitl u vás, bez čehokoliv, co by mu připomínalo to, co znal. A nejde mu to nijak vysvětlit.

Andulka bude potřebovat čas na to se rozkoukat. Z bezpečí klece, ze které ji rozhodně první týden nepouštějte, bude sledovat své nové okolí, vaše zvyklosti, co se kolem děje a seznamovat se s členy domácnosti. Ani nedoporučuji v této době andulku honit rukou po kleci a chytat ji. Musí ve vás získat důvěru, že se jí u vás nic nestane. Ale pozor, zároveň je velice důležité vaši andulku vnímat. Roberta Stara jsem pustil už druhý den a tak tomu i zůstalo. Bude to pomalu rok, co se mnou žije na volno v bytě. Někdy jsem měl pocit, jakoby byl spíše mojí odchovanou andulkou, než zcela cizí. Je to opravdu velice individuální.

Sledujte svou novou andulku. Po týdnu je andulka již 100% rozkoukaná. Samozřejmě v té době prvního týdne se můžete/musíte posadit ke kleci a na andulku klidně mluvit. Uvidíte, jak na vás bude reagovat. Podle toho vycítíte, co si můžete dále dovolit. Ale nespěchejte, jakmile andulka trochu couvne či bude plašit, dejte jí čas.

Je mnoho způsobů, jak pokračovat dál - nabízet andulce z ruky oblíbený pamlsek, či strkat ruku s pamlskem jemně do klece a počkat si, až si na ní sedne, pustit andulku do prostoru a zkoušet s ní prozkoumávat okolí atd. atd. Je to hlavně o přístupu andulky. Neosvědčí-li se vám jeden způsob po několikátém jeho zopakování, zkuste druhý. Ale ne všechno najednou :D.

Nepleťte si chovatele a množitele :).

Stejně jako nekoupíte prvního psa, když vybíráte, nekupujte opeřence. Někdy nechápu lidi, že koupí andulku v prvním obchodě a pak jsou nešťastní ze svého výběru. Rada - sledujte a vybírejte. Vyplatí se to a pokud se vám chovatel/množitel nezdá (či obchod, jeho obsluha, čistota klece či zdravotní stav ptáků), jděte o dům dál. 

POKUD NEMÁTE ZKUŠENOSTI, NESNAŽTE SE SPASIT PTÁKA Z OBCHODU, POKUD SE VÁM JEHO ZDRAVOTNÍ STAV NEZDÁ, POKUD JE NAČEPÝŘENÝ, VELICE ČASTO POSPÁVÁ A ZAVÍRÁ OČI, JEHO AKTIVITA JE MINIMÁLNÍ, COKOLIV SE VÁM NEZDÁ NA JEHO PEŘÍ, OČÍCH, ZOBÁKU ČI NOŽKÁCH !!! Zajisté se Vám to na 90% vymstí tím, že nejen že budete muset navštívit veterináře, ale také to může skončit tím, že na konci Vašeho společného boje bude bohužel smrt opeřence - z důvodu např. jeho vysokého věku, protože velice často se v obchodech snaží někteří chovatelé udat vynesené a staré jedince ze svého chovu, které načančají a dají k mladým ptákům (jen zkušené oko chovatele rozdíl pozná), až např. po nemoc ptáka, která je v budoucnu fatální :(. Pamatujte, nic vás nenutí ke koupi - naopak není špatné se nechovat s nezájmem, ale upozornit obsluhu či přímo příslušný úřad či vet.správu o špatném stavu opeřenců v daném obchodě. 

Není to jako v obchodě, když kupujete čokoládu - zvláštní přirovnání, ale naučte se říkat "NE" a nepodlehnout pocitu, že musíte ty tvory spasit - na toto množitelé právě spoléhají.

Andulka ze zoo-prodejny

Po zakoupení andulky ze zoo-prodejny začínáme vlastně stejně, jako při zakoupení od chovatele. Doma máme připravenou klec a postup v prvním týdnu je skoro stejný. Uvědomte si spíše jedno. Nevíte, jak dlouho, byla andulka ve zverimexu a co všechno má již za sebou. Pokud máte doma již svého opeřence, prosím Vás opravdu moc, nepodceňujte karanténu. Bohužel je tomu tak, ale velice často se v obchodech setkávám z ptáky nakaženými parazitickým onemocněním, lajcky zvaným VÁPENKA - více viz hlavní menu - NEMOCI. Nezapomínejte také na proud lidí, kteří denně takovou prodejnu navštíví pouze pro zábavu, jdou se podívat na zvířata a jdou dále. Další skupinou jsou děti, které rády ptáky pošťuchují, křičí a pískají na ně, popř. se snaží strkat prsty do klece atd. Každý jsme to již asi na prodejnách viděl. Tím je andulka vystavena velkému stresu, který pak prohlubuje její počáteční nedůvěru k lidem. Pokud chodíte často do takových prodejen, můžete mít štěstí a všimnout si, že je tam například andulka jen pár dní a nebude tak dlouhou dobu vystavena takovému stresu, což je Vaše + pro jednodušší start.

V zoo-prodejně je dobré si zjistit původ ptáka (nenechte se odbýt obsluhou, že neví, že to někdo vozí apod. Od jakéhokoliv zvířete musí mít prodejna doklad původu. Na vlastní oči jsem viděl přijet dodávku jednoho řetězce před zoo-prodejnu, která když se otevřela, bylo v ní naštosováno a naskládáno doslova všechno. Od krmiv, po malé krabice s ptáky a dalšími zvířaty - vše úhledně a se vší ctnostnou čistotou, přesto si andulka asi prožije někdy své, než se dostane na trh.

Takže, doneseme-li si takovou tzv. "STRESMANKU" andulku domů, musíme počítat s tím, že její ochočení nebude procházka růžovým sadem a taky může mít za sebou už nějaký věk, o to bude ochočení těžší, ne však nemožné. I když :) (výjimky bohužel potvrzují pravidlo) - měl jsem jednu andulku, říkal jsem jí "Raketa", která prostě byla neochočitelná. Neustále byla divoká, štípala, plašila - prostě takové opeřené terno, které jsem nakonec po letech nechal, aby si žilo po svém. A konec? Zkrotla při prvním hnízdění. Neuvěřitelné, ale najednou došla zvláštního klidu a nechala se pohladit a všechno. I zázraky se někdy dějí.

Vždy v obchodě vybírejte tu nejméně vyplašenou andulku, ale pozor !!! Někdy příliš apatická andulka může značit také andulku nemocnou.

Co později?

Když si na vaši přítomnost andulka zvykne, začne vám důvěřovat, musíte sami vycítit, kdy je vhodná doba andulku nechat poprvé volně prolétnout. Zvažte před otevřením klece všechna možná rizika - zda andulka nespadne do hrnce s polévkou nebo za skříň, zda se nezamotá do nějakých ozdob či zda není otevřené okno a či jsou spuštěné žaluzie - mnoho ptáků se nikdy nesetkalo se sklem a bude to první, do čeho velice prudce narazí a může se jim to stát hned také fatálním střetem. Andulka pojem SKLO nechápe, nevidí ho. Spusťte si žaluzie. Až zkušená andulka chápe pojem okna a do skla nenarazí - ví, že se má vyhnout.

POZOR - poprvé nechte prolétnout andulku v uzavřené místnosti, ne po celém bytě. Její chytání by se pro oba mohlo stát noční můrou.

A postup? Otevřete klec a nechte andulku, aby si sama přišla na to, jak z klece vylézt. Bude to pro ni přirozené a bude si pamatovat, jak se vrátit poté nazpět. Nevyhánějte ji a nijak nenuťte. Pokud napoprvé nevyleze, nevzdávejte to. Zkuste to další den znovu a třeba jako lákadlo položte před klec nějaký pamlsek - osvědčený je klásek senegalského prosa. Někdy jsou andulky bázlivější a trvá jim to. Nebo zkuste prostě na hodinku opustit místnost. Jak zjistí, že je cesta volná, vystartují plnou parou vpřed a svůj první let u vás si budou snažit náležiutě užít. Budou při tom pokřikovat a zmateně trochu poletovat. Prostě jen zkoumají, kudy a kam se mohou vydat. Nehoňte je. Andulka si sama po chvíli sedne.

A stejným způsobem je nejlepší, když najde cestu nazpět do klece. Bez vašeho zásahu. Někdy to trvá třeba hodinu či dvě, ale andulka velmi dobře ví, kam jít na zrní a vodu, takže se vrátí sama. Pokud se jí nechce, nechte jí. Pokud ji musíte chytit, zvolte nejšetrnější metodu - nenechte například andulku chytat děti, zbytečně ji jen budou honit a stejně ji nechytí. Nechte ptáka někde sednout a jedním pohybem ho chyťte. Pokud se Vám to nepovede, nevzdávejte to - nejhorší je ptáka honit - ztratíte komplet jeho důvěru. Často jsem byl tázán na to, co s andulkou, která se večer odmítá vrátit do klece. Vše má svá pravidla a ty stanovte i andulce. Stačí zhastnou všechna světla a ve tmě si pro andulku dojít, chytit a dát již za světla do klece (nedávejte ji tam po tmě - může začít plašit, kde se ocitla a při plašení v kleci si ublížit či ke kleci ztratit důvěru) - což berte jako řešení, pokud všechny osvědčené pokusy selhaly.

Při dalším prolétnutí si andulka více a více osvojí navracení se do klece a nebudete mít problém. Se smíchem si vzpomínám na všechny výjimky, které se mi nyní honí hlavou - kdy mě jedna andulka zkoušela. Seděla v kleci a krmila se zrním, sotva jsem otevřel dveře, hned byla venku a seděla na lustru. Jako by se mi posmívala. Takto to opakovala a opakovala a bylo vidět, že ji to baví. Byla to pro ní hra. Stejně jako andulka, která si prostě ustlala na garnyži se záclonou a do klece se jí vážně nechtělo. Problém jsem neměl ani s mladými andulkami, které žily ve velké mini-voliéře, bylo jich 8 a i v takovém hejnu se dokázaly jedna po druhé vrátit nazpět. Mohl jsem jen přistoupit a zavřít v klidu dvířka.

Budete-li klidní, bude klidná i vaše andulka

Všechny další postupy jsou na vás, na vašich zkušenostech a na tom, jak andulka reaguje postupně na to, co ji naučíte, a hlavně co se naučí také sama - třeba ujídat z večeře. Drzost těchto malých papoušků je někdy veliká. Nejsem přesto zastáncem toho, aby si papoušek zvykl vám ujídat z talíře. Není to pro něj přirozené a otázkou tak zůstává jeho zdraví, co to s ním dělá. Pak mají andulky všelijaké nádory či zažívací potíže, dochází k poškození jater apod. Taky si večer nenasypete plnou misku prosa, nevezmete lžíci a nedáte se do toho. Každý má prostě své. S přihlédnutím na další riziko, kdy si andulka není schopná uvědomit, co je na talíři a může vám spadnou do horké polévky či spadnout do sklenice s alkoholem. Stejně tak jsem byl svědkem u známé, kdy andulka přistála na pánvičce, ve které se připravovalo maso se šťávou. Tehdy se zázrakem opravdu nic nestalo - jen jsme rychle andulku popadli a nohy jí strčili pod studenou vodu. Tato andulka byla miláčkem rodiny, vozila se jejich pejskovi na zádech, uměla si otevřít sama klec. Přesto se jí stal osudným její vztah s druhým mazlíčkem rodiny - právě s pejskem. Jednoho dne po příchodu domů byla na zemi andulka zakousnutá. Už jen s dohady si těžko představit, co se mohlo stát. Andulka mohla psíka nechtěně štípnout, ten se mohl ohnat a stalo se. Mohla mu vlézt do misky se žrádlem. Také žárlivost byla na místě. Kdo ví, vrátit se bohužel taková událost nedala. A i to ať je pro vás varováním. Pes se chová jinak ve vaší přítomnosti, ale po vašem odchodu přebírá vládu nad domem a před vašima očima, jejich normálně přítulné chování a přátelství, se po vašem odchodu může prostě jen proměnit v žárlivost a boj o pozornost či teritorium.

MOŽNOSTI

1.

Vkládání ruky do klece

Nejsem zastánce ochočování andulky tím, že jí neustále strkáme ruce do klece. Mnozí to tak praktikují, ale já respektuji to, že klec andulky je její území, kde by měla vždy najít klid a pohodu. Ne aby se musela i tam mít na pozoru, kdy tam za ní polezete. Naučil jsem se tomu u Kukí ( Papoušek nádherný ) - když ještě byla s námi všemi v kanceláři a já nebyl její majitel. Jak chtěla mít klid od kluků, zalezla si do klece a byla spokojená.

Ale pokud tuto metodu zvolíte, vždy sledujte reakce andulky. Jakmile je vyplašená a létá sem a tam, je lépe ruku vyndat. Pokud se tato reakce opakuje, bude lepší tuto metodu vynechat.

Pokud jde vše správně, andulka vám přesedne sama bez nucení na prst a nebo zobe Senegal z ruky, máte částečně vyhráno - u některých andulek totiž ochočení zde začíná a končí - nejsou schopny překonat svou plachost a udělat stejný krok mimo klec.

Děkuji za půjčení názorného fota Jiřímu :)

2.

OCHOČENÍ MIMO KLEC

Druhou variantu doporučuji. A osobně ji praktikuji. Andulku vypustit do zavřené zajištěné místnosti, uvařit si kávu a posadit se. Nechat andulku pořádně vylítat, aby si užila nabité svobody. Pak si dělám prostě svoje a andulku nechám pozorovat. Jak se říká - obrácená psychologie. Tu a tam kolem ní projdu. Poprvé může uletět, stejně podruhé. Ale nikdy se na ní ani nepodívám, ani když jdu kolem. Dělám, jakože si dělám svoje a nebo začnu při tomto prostě uklízet. Aby andulka neměla pocit, že jí pronásleduji. Není nic horší, než je honička. Andulka ve vás pak ztratí důvěru a myslí si, že jste šelma a ona kořist.

Nejlépe je si pro tuto činnost vymezit např. víkend, kdy máte čas. Při tomto tzv. uklízení se tu a tam přiblížím. Andulka brzy pochopí, že jsem blízko, ale ne z důvodu, že bych jí chtěl chytit, takže zůstává klidnou. Pokračuji tak, že třeba kus od ní něco položím a pak si to opět vezmu nebo jedu hadrem až k ní a zase zpátky. Pořád dělám jen klidné pohyby, něco si broukám apod.

Pak si dám oběd, třeba si uvařím čaj. Nakonec zjistíte, že andulka je s vámi v takovém klidu, že dokonce i usne nebo vás pozoruje s klížícím se zrakem. Neberte to jako její nechuť se s vámi přátelit, ale je to od ní projev důvěry, že vám začíná věřit a ve vaší přítomnosti i spí. Kdyby nebyla v klidu, rozhodně nebude spát a bude si vás hlídat.

Pak třeba zkusím popojít k andulce a v klidu na ní mluvit. Sleduji reakce, ale nenatahuji k ní ruce. Stále ji nechávám, aby mohla sledovat a být v klidu. Nejlepší je k večeru třeba v obýváku zhasnout nebo ztlumit světlo a přejít do kuchyně - pokud jste třeba v panelovém domě a tyto místnosti sousedí. Začít si připravovat večeři. Andulka za světlem přiletí, pokud ne, tak spí, ale zvědavost jí nedá, pokud má nepokaženou povahu od lidí. Takže si dodělám večeři a jdu opět do obýváku - nechám rozsvíceno všude a začnu večeřet. Andulka většinou opět přilétne - samotnou jí to nebaví - jsou společenské a bude ráda sledovat, co zrovna tvoříte. A pokud toto chování nepředvede napoprvé, dočkáte se ho později.

Když se andulka rozhodne se mnou navázat kontakt, dá mi to najevo jasným chováním - začne se po mě natahovat svrchu dveří krkem, pokukuje, zacvrliká nebo se mi proletí nad hlavou. A nakonec přistane třeba na stole ve vaší blízkosti či přímo na vás. Zkusím k ní natáhnout ruku, pomalu ale s jistotou. Uletí. Nevadí, přiletí znovu. Dojde jí, že neletím za ní a nechytám jí, že nejsem predátor.

A takto to zkouším. Většinou si udělám salát :). Hezky s okurkou, paprikou atd. Zkrátka z potravin, které jsou andulce prospěšné a nemohou jí uškodit, stejně tak jako mnohým z nás :) :) . A když mi usedne andulka na mísu, zkusím jí podstrčit prst. Aby pochopila, že pokud něco chce, bude muset taky udělat nějaký krok ke sblížení ona samotná. A to zabírá. Pokud prst odmítá, nedovoluji jí ale se mnou stolovat. Nechám ji ochutnat co jím a jemně jí podstrkuji prst. Pokud nechce nasednout, nedovolím jí ani uždibovat a ve své snaze trpělivě pokračuji. Trpělivost vyhrává, věřte, protože i andulky jsou mlsné :). Večer je už taková siesta a po náročném dni zkusím pomalu přijít, mluvím na ní a položím ruku vedle ní, pokud je klidná, zkusím jí pošimrat prstem. A pokud všechno jde v klidu, mám vyhráno. Další dny je to jednodušší a za pár dní je jak se říká vše na dobrécestě, aby byla brzy ochočená.

Je to jako získat si důvěru dítěte. Nezapomínejte. Není to o vašem chtíči, ale o tom, že andulka musí chtít. Použijte obrácenou psychologii - nevšímejte si jí a ona si začne všímat vás. Ne vždy to ale funguje.

Takto vypadá siesta u salátu - Robo na míse je již dávno ochočený, tak může dlabat se mnou :ú)

A pak už je to jen o budování vztahu, upevňování a dalších věcech, které spolu prožijete :).

3. 

PŘEPEŘENÍ

I tohoto zázraku přírody lze využít. Přepeřování andulek je spojeno se svěděním. A andulky velice ocení jakékoliv drbání :). Pokud jste na dobré cestě, andulky můžete zkusit poškrábat přes mříž. Brzy pochopí, že jim to dělá dobře a nechají se dobrovolně drbat i mimo klec a někdy až tak úpěnlivě, že samotné přilétnou a doslova se nastavují, dávají hlavičku bokem a pobízí zobákem o podrbání.

4. 

SPRCHOVÁNÍ

Máte-li opravdu divokou andulku, pomozte si trochou lsti. Andulky mají rády vodu a koupání nebo rosení. A tak nechte andulku se zmáchat tak, až nemůže moc létat - Robo to většinou dokáže tak, že vůbec nelétá :D. Andulka proti vám ztratí v onen okamžik svojí jedinou zbraň - že může ulétnout. Pozor, tato metoda je jako chození po tenkém ledě. Takže pro nezkušené bych jí nedoporučoval, když neumíte vysledovat z andulčiných pohybů a náznaků její pocity. Takto nelétavého jedince si můžete pak posadit do klína a v klidu s ním odpočívat. Nedrbejte ho - mokré peří je citlivé a andulku by to tahalo. Jen jí dejte najevo, že i když je nemohoucí a nemůže ulétnout, nic se jí ve vaší blízkosti nestane. Že vám nejde o to ji honit nebo sežrat. A když je trochu suchá, můžete jí zkusit poškrábat nebo ji nechat naskočit na svůj prst.

5.

LÁKÁNÍ NA PAMLSEK

Lákání andulky na ruku - na pamlsek. Toto moc nedoporučuji. Protože jakmile nemáte pamlsek, andulka brzy tuto lest prokoukne a nemusí být pak vůbec svolná příště přilétnout. Já třeba Robovi prostě natáhl před sebe prst a volal jeho jméno. Jakmile přiletěl, podrbal jsem ho za odměnu. To můžete totiž vždy a andulky jsou mazlové a vždy to ocení - je to pro ně projev lásky, důvěry, něhy a spojenectví.

6. 

JINÁ ANDULKA

I tato možnost je super, máte-li doma už ochočenou andulku, že vám může krásně pomoci s ochočením té druhé. Princip je jednoduchý - nová andulka brzy okouká, že se ta první vůbec nebojí a tráví s vámi čas a brzy vám na ruku přilétne také.

ZTRÁTA DŮVĚRY !!!

Vždy může nastat okamžik, že ztratíte u andulky důvěru. Např. pospícháte ráno do práce, nemůžete ji dostat do klece, začnete ji honit a ona se vás pak odpoledne bojí. Nedivte se jí. Je to vlastně dítě. Nebere to jako hru. Protože ona to nakonec mohla brát při delším trvání jako honičku o život. Nebo jí nechtěně chytnete, zmáčkete, šťouchnete apod. Nikdy se andulce nemá v tomto případě cenu vnucovat a honit se za ní. Lepší je být v klidu, dát jí najevo, že se stalo něco, co nemělo a jste potichu a udivení. Ale chovejte se po chvilce, že se nic nestalo, zkuste pomalu navázat kontakt. Je to jako omluvit se dítěti, ale musí se jet dál. Nedávejte najevo andulce, že se stalo něco zlého. Prostě se stalo, ale musí se dál. Čím více vás trápí svědomí, tím více se chováte k andulce jinak, ona to vnímá a přestane vám důvěřovat. A když to nezabere, musíte se vrátit na začátek.

SHRNUTÍ

Pokud jdete kamkoliv koupit andulku, vždy sledujte její chování. Jestliže se bojí nejen vás, ale i chovatele, nevěstí to nic dobrého. Ochočení bude trvat delší čas.

Co dodat závěrem?

Pozorujte a naslouchejte své andulce. A dělejte to srdcem. A pokud tak budete činit, bude vše jednodušší a jednodušší. A nezapomínejte, nechtěně andulce můžete kdykoliv ublížit. Poté si její důvěru možná budete muset získávat nazpět.

Andulka si sama vybere, je-li v domácnosti více členů, svého pána. Takže sice si můžete koupit andulku pro svou radost, ale nakonec si andulka může oblíbit třeba vaši babičku :) a té bude věrná. Nemějte jí to za zlé, prostě jen projevila sympatie, které i my v běžném životě projevujeme k lidem kolem nás.

Podívejte na fota níže. Není většího důkazu, že nejen jednoho jedince, ale i celé hejno lze ochočit. 

Někteří lidé říkají, že jsem jako "ZAŘÍKÁVAČ", že mi na ruku sedne všechno. I venkovní ptáci. Já nevím, vím jen, že vždy sleduji jejich chování a řeč těla - jako u psa vidíte, že vrtí ocasem :). 

Mnoho úspěchů.

Myslíte, že je těžké ochočit hejno? No lepší je to se sourozenci, ale i tak možné :)

A bude to chtít čas :)

A spousta času :) Robo je u všeho :)

Sourozenci - ale dělí je 1 snůška - jeden je 1 měsíc starý, druhý 4 měsíce :)

Siesta a siesta :)

Nejlépe ochočit mladou andulku :)

Až to zvládnete, budete mít moře takových fotek :) Držte se :)

Správně vidíme jen srdcem :) A stejně tak hledí andulky. Můžeme se od nich mnoho učit :)

A :) pozor, jste její nová rodina, tak na svého nového člena nezapomínejte. :)

NIKDY :)))