Vdaka za tych dvoch... Zial, je velmi malo ludi, ktori by sa zachovali ako Vy. Mavame tu vela psov od mnozitelov, ktori boli bud vyhodeni alebo nam jednoducho ponuknuti po tom, ako sa vyrodili. Mnohi este nasli dobre domovy, aj ked len na dozitie. Preto su ludia ako Vy velmi doleziti. Dakujem Vam za to, ze ste. (OZ Zachranny korab)

Zvířátka nejsou zkažená tím, čím jsou lidé a o to je to dojemnější. Dokáží nám ukázat, co je skutečně důležité v tomto světě...já vím, že bez lásky je svět ztracený a Vy jistě také..a těch slz při čtení příběhu bylo až moc...mnoho lásky

Dobry den, dneska jsem si přečetla Váš příběh. Pekne jsem si poplakala.Vim jen to smutne ,zviratko ktere milujeme mame ho radi nam jednoho dne bez varovani odchazi.Mam podobný příběh, sestra me jednoho dne přinesla papouška nádherného někdo se ho v uvozovkach zbavoval, a u me se dozil snad krasnych osm let.
Preji Vám hodně lasky,radosti z chovu andulek

Naozaj krásny príbeh...Mám zimomriavky na tele a slzy v očiach. Ďakujem za Juráška, že mohol u Vás takto dožiť. Ja som tak našla asi tri roky späť korytnačku v zimnom, studenom potoku. "Žabke" som darovala domov a takisto aj plyšáka, ktorý je jej najväčší kamoš, keď ju vyložím na sucho. Neskutočné, ako tieto nemé zvieratká dokážu prejaviť spokojnosť. Neskôr sme našli pri potoku už len pancierik. Asi aj toto chúdiatko, jej kamoška, skončilo nechcené vo vedľajšom rybníku. Takto som rada, že aspoň "Žabka" dostala druhú šancu.. Pekný deň! :)

V den, kdy vám Jurášek odešel do ptačího nebe, jsem měla narozeniny. Po přečtení srdíčkem napsaného příběhu vím, že minimálně jednou za rok si na Juráška a Rozárku vzpomenu. Příběh a to, jak jste ho napsal, mě vážně dojal k slzám.....víc takových lidí, jako jste vy.....
Sama mám dva pejsky číňánky, naháčka Codyho a labutěnku Nikitku, agamu Lojzíčka (to už by se dcerka vztekala, že je Louis), činčilu a anduláka Toníčka, slušně i sprostě mluvícího.
U všech je to ještě daleko, a já ani nechci domyslet, co bude, až přijde ten jejich den........to budou potoky slz......
Jen doufám, že se nemýlím, když si myslím, že jsou u nás šťastní a spokojení....a že cítí, že je milujeme.....

Krásně napsaný dojemný příběh o velké lásce pro někoho dvou obyčejných andulek Juráška a Rozárky. Je moc dobře, že jsou mezi námi lidé jako Vy. Lidé, kteří jsou schopni a hlavně ochotni udělat zvířátka šťastnými. Bohužel jsou mezi námi i tak zvaní "chovatelé", kteří jen množí a množí... a potom se zvířátek zbaví jako nepotřebných věcí. Nikomu nepřeji nic zlého, ale těm, kteří tohle dokáží, přeji, až budou staří, nepotřební, nemohoucí nebo nemocní. aby dopadli stejně jako pro ně již neperspektivní zvířátka,
Máte veliké srdce, přeji Vám hodně štěstí a ještě mnoho šťastných s spokojených ptáčků.
Za krásně napsaný příběh Vám děkuji

Moje babička a dědeček, když jsem byla malá, dostali od strýce (jejich syna) párek andulek, modrého Pepíka a žlutou Barborku, nevím přesně kolik let je měli, ale vím, že dlouho.Byli také takový
zamilovaný páreček. Když Barborka odešla do andulčího nebe, Pepíček přestal jíst, byl strašně smutný a za pár dní odešel za ní, nemohl bez ní žít. Vaše povídání a Juráškovi a Rozárce mi vše připomnělo, vehnalo slzy do očí a vrátilo do dětství. Děkuji za tento příběh i za oba ptáčky.

Kéž by lidí, kteří ctí právo "němé" tváře na štěstí, bylo stále víc a víc. Juráškův příběh mě dojal, i v mém srdci zanechal stopu, díky Vám. Zdravím Rozárku z Litic u Plzně.

Moc krásný příběh Juráška a Rozárky. Určitě mi ze srdce jen tak nezmizí a to přestože jsem je nikdy nepoznala. Děkuji za "lidskost" a hodně štěstí do chovu :) karolina z Prahy :)

krásný, taky se nezbavuji starých přátel.